Je prvního května. Před dvěma dny jsme se vrátili z lesa. Tedy z Lesa, jako že jsme nebyli třebas v Míličovském lese, ale u nás v Lese... Byli jsme tam v sestavě Fedo, Lipo a já. Přijeli jsme v pátek a odjeli v sobotu. Nicméně jsme mákli a zasadali mraky různých semínek a semen na záhony. Lipa jsme bohužel museli přivázat, protože nám v těch záhonech lozil a ničil úhledně vytvořené řádky. Bylo mu to fuk, protože měl sedět tak či jinak. Není člověkem, aby spotřeboval veškerou energie na to, aby se osvobodil a pak si spořádaně lehl či sedl o kousek dál. Věděl, že to dobře skončí. A taky ano. Vstával jsem před sedmou a a než se vzbudil Fedo, udělal jsme jeden záhonek a podklad pro brambory.S Fedem to pak šlo rychleji.

Na cestě mezi Lesnou a SKH byly ještě zbytky sněhu, ale opravdu již jen symbolické. Všude dost vody. V mezidobí, před měsícem jsem tam byl ostříhat ovocné stromy, aby (snad) začaly plodit... uvidíme. Podle korunky od piva u ohniště (Staropramen) jsme identifikovali jednu asi letmou návštěvu, která se jinak nijak neprojevila, vše bylo v pořádku.

Velitelské teepee je již trochu jeté, především v dolních partiích. V létě sebou vezmu novou látku na nové teepee. Bude vesměs červené a asi nějak pokreslené, aby to tak nezářilo. Proč zase červené? Protože už neměli jinou barvu. Škoda!

Asi nejsem sám, kde se těší na léto, tady je seznam tábora od 1.-21.7 a je již úplně plno!

jan brzezina
matyáš děžinský
andrej kontra
nikola kontra
norbert kontra
josef lízr
william lízr
jáchym karbula
hana hybášková
lukáš bourdais
eva hurtíková
vanda patočková
zuzana kofláková
honza hradil
matěj barášek
richard janeček
gréta horová
judita horová
veronika kavanová
jeroným vnouček
šimon nemec
jiří zmeškal
alex eichler
andreas eichler
eliška neumannová
jiří krčmář
kryštof hamáček
marian strba
 

Třetí návštěva Lesa 13.-14.. května 2017

Vyrazili jsme s Honzou a Pavlou, ze západního okraje Prahy a za dvě hodiny jsme už byli na náhonu. Pustili jsme se do rytí záhonu, který jsme bohužel nechali nemulčovaný od zimy a taky tak vydadal. Prorostlý až běda, vždyť půda na něm je lepší než v okolí a tak se různým plevelům dařilo. Zryli jsme dva záhony a chtěli vysázet obět cibulky, které jsme nechal v teepee již od první návštěvy. Bohužel cibulky zmizely a nezmizely samy. Tábořiště v celé své délceš navštívila prazvláštní kombinace  zloděje - pozůstávala z duše zahrádkáře (cibulky; úplně nový střihač větví, ukrytý ve sklepě; švédské hrábě a kovová krabička se zápalkami)) a duše ničitele (rozmlácená miska a olejová lampička, a rozbitý nůž s brutálně ohnutou špičkou a domlácenou rukojetí). Možná také, že se jednalo o nevychované dítě s průvodcem. Bylo to poprvé, co se ztratilo něco z tábořiště; měl jsem zato, že lesenští zlodějové asi ani nevědí, že tam dál v údolí něco je...

A tak si myslím, že to byl někdo z Neudorfu. Docela by mě to zajímalo. Tábořiště museli navštívt během 14 dnů, poté, co jsme odjeli s Fedem. Rád bych se s nimi někdy potkal!!

Dále jsme ostříhali vrby, rozhrabali krtince a uklidili. Za 14 dní (26.5.-28.5.) tam jedem znovu, tentokráte s Irenou a Ellou. Chcete se někdo přidat? Napište nebo brnkněte.

Čtvrtá návštěva lesa (25.-28.5.)

No, tak jak jsme si všimli, nikdo z Prahy se neozval, předtím akorát napsal Vladimír a přijel s několika kámoši (i z Německa). V sobotu Vláďa pořazal dvě spadlé vrby, takže vchod do sklepů na skládání jídla a materiálu je volný. Ve studni chybělo asi 10 čísel vody, to je poprvé za pětadvacet let, co se něco podobného stalo. A to byl v zimě sníh a na jaře pršelo. Patrně ne dost. Za několik málo let budeme asi závislí na vrtané studni. Chci ji zkušebně zprovoznit již letos. Dosázeli jsme záhony opravili kořenový záhon, přesedili do něj mátu peprnou od vchodu do hlavního teepee a koupali se, páč bylo furt vedro.

Tešim se až tam budu. Moc a taky na vás všechny. Milan

Stavba tábora

Děkuji vřele všem co se účastnili, Vladimírovi, že přijel o den dva dřív a posekal některé důležité plochy, třeba na vykládku. Děkuji všem dalším, že se účastnili a pilnou prací v pátek a sobotu jsme (skoro) všechno stihli.

V pátek 9.6. jsme nakládali u nás doma a pak u Člověka v tísni, kde se účastnili Šolich, Aleš, Jirka, Erik a Marek. Do Lesa jedeme s Jakubem. Cesta s nákupem v Plzni proběhla dobře. Přijeli jsme na kolem jedné hodiny a skládáme. Na pomoc byla ještě Jana z Plzně, co dělala campleaderku minulý rok. Na náhonu skládáme s Jakubem, Vladimírem, a Irenou s Ellou, které přijely o něco později. Jdu sekat. Detekovali jsme stálé trable s vodou. jednou teče, jindy neteče.. Louh a tlakování pomáhají jenom symbolicky až vůbec ne.... V sobotu postaveny všechny teepee, kromě meditačního. Ten zvládáme v neděli.

Škola v přírodě

A v neděli již přjíždějí děti ze základní školy na školní pobyt v přírodě, současně se znásobují se trable s vodou. Musím říci, že to vůbec nechápu, už několik let. Dnes se voda chová chaoticky a bez vody není nic mžné. Zatím chodíme pod první spojku do nepěkné bažiny. Tlakujeme vodní hadici z tohoto místa voda se vrací a pak protéká samovolně. Zřejně tam někde sedí vodní "Maxwellův démon".

V pondělí jedeme do Tachova pro povolení k vjezdu. Jsou snimi problémy, nutno to řešit nějak systémově! V úterý přestává voda téci úplně. Nakonec večer zjišťujeme, že na hadici v mladém smrkovém hustníku leží dva kmeny, patrně tam byly položeny při kácení, k tomu ale došlo asi před 6 lety. Příští den osvobozujeme hadice, ale kmeny jsme zatím neodstanili. Jsou zatraceně težké. Voda po letech teče jako na počátku a nebublinkuje (nedovedu to ale vysvětlit). Otcové, co zde byli s prvňáky, nechali traktorem strhnout suchou opřenou borovici za Aselchudem, rozřezali ji a nakulili do tábora. Krásné voňavé dříví.

V pátek 16.6. přijíždí další skupina. Tentokrát větších dětí. Jsou trochu samostanější a tak si někdy samy vaří. Otcové přivezuli a nařezali hromadu starého olšového dřeva a postavii a přilepili foliák. Příště musíme pořídit ocelové kolíky na uzemění. V úterý šly děti na oddělené výlety dívky a kluci zvlášť (prima nápad) - to uděláme taky.

V poslením týdnu pak přijíždějí Alice a Anbu s dětmi a Cecílie. Ve čtvrtek jedu do Prahy, abych odjel s dětmi v sobotu v poledne vlakem  zase zpět. Po dlouhých letech (15?) pojedu s nimi vlakem a autobusem, těším se na to. 

Třítýdenní tábor

Počáteční dny se příli programem nelišily od  jiných let. Novinkou byly asi tři tématické vycházky s výkladem. Jednalo se o nejnovější poznatky o komunikaci  mezi stromy a dalšími organismy v lese, další byla o Celním potok a poslední o historii kraje. Myslím, že se to většině docela líbilo.

Letos jsme po loňské fiasku nehráli business day, uvidíme příští rok. Možná, že to není tak úplně hloupá hra. Určitě je sebezpytná. Pamatuji na jednoho sympatického chalpce, už nevím jak se jmenoval a ten se po vyhlášení  zeptal "musím to hrát?" a když jsem řekl že ne., tak opáčil "tak si teda dneska budu číst", udělal bych to možná v jeho letech taky.

Hra o poklad
Jako vždy veliká předehra: rozdělování hlasováním, výběrem, náhodou, blbnutím... a pak soutěže o bonusy, aby se týmy daly dohromady.Aby se hráči trochu utahali tak jsme v noci před pokladem organozovali noční tanec. Osmihodinovka. Od deseti do šesti. Pak jsme snídali a po jídle startovalo družstvo s nejlepším časovým bonusem, pak s odstupem další. Viz originální tabulka. První šifra kterou dostali byly řada číslených zlomků, z nichž čitatel znamenal počet opakování a jmenovatel pořadí písmena v abecedě.Schválně jsme zvolil zprávu s písmenen Z, abych mohl užít ve jmenovateli číslo 26. Výsledkem prvního kroku byla tedy jednotlivá písmena e počet jejich opakování. Teď již jenom z nich sestavit smysluplný text. Nakonec se to alespoň některým týmům podařilo. Vyluštěná šifra odkazovala na zprávu pod kamenem na soutoku. Po večeři některé skupiny vyrazily na soutok Huťského a Celního potoka. Smrákalo se. Představa, jak ve svitu čelovek obracejí mraky kamenů na soutoku byla zábavná. Opravdu tam ztrávili alespoň hodinu. Pochopitelně nic nenašli. Protože to byl jiný soutok ale ten správný byl vidět ze silnice.Takovej kousek.
Text ve skelničce nebyl nijak šifrován a zněl: 4 v řadě, 3 sladké, 2 vedle sebe, 1. z jihu. Na to přišli velmi rychle, opravdu se jednalo o třešňové stromy na vršku nad Českou Vsí. A tam byl na stromě lístek s šifrou v níž byla některá písmena nahrazena číslicemi a k nim byl obrázek mostu s klíčem.Ani tohle nebylo příliš těžké, protože "Elfí most" byl poblíže a tak tam opsali nápis a chybějící písmena doplnili. To se ale všechno odehrálo až druhý den. Pak šli na nejvyšší altán, doufali, že to nebude ten pod havranem a on byl.A tam už na trámu byla připevněna cedulka s mapkou pokladu. A ten byl v ruině starého mlýna mezi Huťákem a vodopádem. Dvě družstva se spojila, takže si sice zahráli, ale z toho pokladu každý zas tolik neměli.

Poslední celý den vypadal na oddechovku s hrami, pizzou ale vloudilo se malé drama. Když skončily hry na hřišti, šátky co jiného??, tak jim říkam vykoupat a jde k peci připravovat naši oblíbenou krmi. A už běží první na nudapláž aby se po pohybu zchladili. Nadějná chvíle se ale mění v drama. Šimona uštkla zmije. Druhá za celou éru 25 let. Na cestičce k nuda pláži. Nalézám možná jistou spojitost s prvním úštknutím před asi 18 lety. Ticho. Tábor byl před uštknutím tichý a v prvním případě všichni spali a ve druhém mezi stany nikdo nebyl. Komplikované volání sanitky přes německou sít (jiná tam není) a za hodinu (!) jsme jej v Lesné předali do vozu a pak odvoz do nemocnice ve Stodu. Dopadlo to ale všechno dobře. Zdraví i pizza.

Poslední večer děláme po letech "poslední oheň" v roklince. Většina hlasuje pro Bertu a tak s ním jdu, abychom to připravili. Pak se vracím pro ostatní, ale sotva dorážím  zpět přibíhá uplakaný Bert, že se tam prý strašně bál. Chápu. Podivné šero, řádí zmije v okolí.. a tak posíláme Matěje, který se umístil na druhém místě. Vše OK. Matěj se pak po společném  DYRFRENDOVI nechává slyšet, že se tomu Bertovi ani moc nediví. Les byl prý strašidelný. V duchu nesouhlasím. Les je krásný i temný. Ale mládí a fantazie...dělají divy.

 Čtyři týdny rodičů s dětmi

 Letos jsem již musel abych uspokojil většinu zájemců, zorganizovat  celkem 4 týdny. Všechny jsou plné, některé až příliš. Celý pobyt probíhá v náramném rytmu, ráno začíná snídaňovým švédskm stolem. Od druhého či třetího dne nabízím hru pro všechny - tradiční hledání pokladu. Základní schéma hry je podobné jako v případě třítýdenního tábora, pouze je jednodušší, aby to malí zvládli. Také hledali zprávu na soutoku Huťáku a Celního potoka, obraceli a obraceli a nic nenašli....

Workcamp

Letošní workcamp byl skutečně mimořádně slabě obsazen. S camplídery Janou a Chrisem, kteří se v půlce vyměnili nás bylo 6 Taiwanka Pej-čun, Polka Kalina, Španělka Agnes, Ital Georg. Týden, již tradičně, pomáhal ruční sekáč František Sekat louky jsme začali již dva dny předem, kdy jsme s Irenou sekli jednu hranici. a na místo dopraviliautem sekačku, kanystry benzínu a málo dalších propriet. Sekání šlo dobře, především za Františkovy pomoci kosou. Posekali jsme dva dny po festivalu a pak začalo pršet a pršelo několik dní. Workempáci byli na výletě v Mariánkách. Poslední dny jsme věnovali nošení věcí z tábora na náhon, jakémus takémus úklidu a přípravě záhonů. Špatnou koordinací nákupu a menší účastí na festivalu zbylo přece jenom dosti jídla, i něco benzínu, které jsme věnovai huťským Romům. Poslední den byl tristní, protože jsme z Chrisem z Tanzánie zjistili, že jsme sami, že dívky (Agnes a Kalina), co měli počkat na náklaďák a pomoci nám s odnosem posledních věcí a především nákládání na auto, prostě beze všeho ještě ráno odjely.  Vzhledem k Milanově bolavé noze, to opravdu byl problém. No zvládli jsme to a v Praze na nás již čekala kohorta pomocníků.

Lesní festival k oslavě 25 let v Josefově údolí

Festival se konal poslední weekend v srpnu a vlastně se kryl s workcampem. Byl úplně senzační. Škoda, že se některé věci prostě nadají opakovat. V pátek přijela většina účastníků a všichni se hned hrnuli do sauny. Dřeva bylo hned dosti, jak to odpovídalo zkušenosti starších a množství rukou ochotných se přiložit k dílu. Celkem se sauny účastnilo asi 25 osob a někteří přepouštěli svá místa dalším, aby se dostalo na všechny, co měli zájem.

Příští den se po snídani tahalo  - pro změnu - opět další dřevo, aby se  mohlo tančit v kruhu. Jakmile bylo dřevo nanešeno byl dvou hodinvý slepý had. Nechtěl jsem jej dělat příliš dlouhý, jak jsme někdy dělávali, myslím, že dvě hodiny byly tak akorát. Hada se častnilo odhadem 20 článků hadího těla.

Po obědě měl Milan přednášku s názvem "Mind and Matter" o nejnovějších poznatcích z parapsychologických výzkumů i z vlastní zkušenosti a výzkumu v Psychoenergetické laboratoři.

Potě byl sraz na hřišti a hrály se šátky. Opět. Taky co jiného?

Taneční oheň jsme zapálili v asi okolo deváté a v pět pak končil, protože následovala další část programu - ranní agnihotra na Havranu.Nešli tam všichni, někteří dali přednost spánku a Milan protože jej bolela noha, jel raději na kole. Bylo nás tam asi 25 a oheň se podařilo po několika neúspěšných pokusech zapálit na poslední okamžik, aby se nepropásl okamžik počátku rituálu daného chvílí, kdy polovina slunečního kotouče bude procházet myšleným horizontem. Utvořili jsme hráz z těl, bránící větru, který byl na věži Havrana po ránu pravdu silný. Nakonec se rituál krásně vyvedl a oheň v misce hořel přímo zběsile. Vedle nás tam byla ještě cizí žena s malou dcerkou.

Po ránu se toho již moc neděllo a během dne většina odjela domů. Taky se vyspat. 

pořádá:

Milan Smrž s přáteli
U půjčovny 8
110 00 Praha 1
tel.,zázn.,fax: 00420 222 314 564
během tábora +420 732 532 577

www.eurosolar.cz,
www.ceskyles.org
milan.smrz[zavinac]eurosolar.cz

plaťte prosím na účet: 2300331644/2010
platba v hotovosti není možná!!

© Milan Smrž 2015

webdesign a webmastering © Šolich 2005-2015